I nejlepší architekt musí být výborný manažer

Talentovaný stavař, progresivní jednatel a obchodník, vizionář a rebel, který svůj obor uchopil úplně z opačné strany, než většina. Rád jde proti proudu a rád vymýšlí netradiční řešení. Za pár let dokázal s kolegy vybudovat firmu, která je jedna z nejkvalitnějších a nejdravějších na trhu. Všechno, na čem pracuje, sklízí pozitivní feedback a další zakázky chodí díky skvělým referencím. Vyhrává výběrová řízení na stamilionové projekty a dokáže je uchopit s bravurní lehkostí a elegancí. Říká, že je stará škola a má rád spravedlnost. Nebojí se říct svůj názor nahlas: “Je škoda, že je náš obor roztříštěný. Byl bych rád, kdyby se architekt stal součástí celého procesu, jak tomu bývalo dříve, ideálně, aby VUT zrušila fakulty architektury a stavební a sloučila je do jedné.”  Přesto, že má uměleckou duši, jeho maximálně efektivní procesy a standardy při zpracovávání zakázky dělají z jeho firmy nadprůměrného hráče, který oslňuje kvalitou své práce. Řeč je o Martinovi Jeřábkovi z Atelieru 99. Ještě o něm uslyšíme.

Pojďme začít od prvopočátku vaší kariéry - kdy jste zjistil, že stavitelství je ten pravý obor pro vás?

Vlastně to celé začalo tak, že jsem chodil do školky do Arnoldovy vily, která je v kopci v Černých polích mezi Tugendhatkou a Löw-Beer vilou, což na mě mělo obrovský vliv, i když jsem si to tehdy ještě neuvědomoval. Neuvěřitelné je, že nyní po letech se nám poštěstilo projektovat rehabilitaci Arnoldovy vily a musím říct, že je to pro mě srdcový a nejdůležitější projekt, který se aktuálně realizuje.

Poté jste vystudoval obor pozemní stavitelství na VUT, co vám studium dalo?

Stavárnu VUT považuji za životní chybu, cítím, že jsem měl jít na fakultu architektury. Nejvíce však do teď čerpám z průmyslovky Kudelky, kde si člověk mohl najít zálibu v rýsování a stavařině obecně, protože se probírala detailně, nebyl to takový rychlokurz jako na VUT. Je to super škola. VUT jsem díky shodě náhod a spolužačkám dokončil s červeným diplomem, ale necítím v tom nějaký reálný přínos. Kdybych mohl vrátit zpět čas, tak bych hodně přemýšlel, jestli se nemám raději věnovat podnikání a rozvoji firmy místo šesti let na vysoké.

K tomu se ještě dostaneme, nicméně školu jste úspěšně dokončil a vaši diplomovou práci jste napsal na téma výstavby administrativní budovy pro podnikatelský inkubátor. Jak nyní, s odstupem let a získanou praxí hodnotíte realizovatelnost tohoto nápadu? Byl jste někdy součástí nějakého inkubátoru, popř. start-upu atd.?

Navrhoval jsem dům na pozemku v Žabinách, kde již administrativní objekt stojí, má zde dokonce kancelář konkurenční projekční firma. Je to super místo pro administrativní budovu, ale pro inkubátor zas tak dobré není, ten musí být v centru, mezi kavárnami. Takže z mého pohledu by to ekonomický úspěch nemělo. Součástí inkubátoru ani start-upu jsem nikdy nebyl, pokud tedy nepočítám A99. To přešlo minulý rok k formálnímu holdingu PFM Group, kterého součástí jsou i začínající firmy, a je tedy příjemné sledovat, že se dře někdo jiný -  ne že bychom se u nás v A99 nenadřeli, ale spousta věcí už je zaběhlých a vychytaných.  

Nadřel jste se také ještě při studiích, kdy jste pracoval v Arch.Designu. Co vám tato zkušenost dala a proč jste se posunul dál?

V Arch.Designu jsem pracoval jako HIP na projektech, které nikdo nechtěl dělat, tak taky na velkých projektech, což mi hodně dalo, přirozeně jsem si zvykl na velké stavby. Myslím, že můžu být Arch.Designu hodně vděčný. Někdy v roce 2013 vznikl společně s kolegy nápad založit Atelier 99, takže jsme se chtěli následně co nejrychleji a nejslušněji rozloučit a spolupráci ukončit. Nyní je to devátý rok, v A99 jsme překonali metu 100 mil. obratu, což je velikost, kde bychom se chtěli držet a nějak dramaticky již nerůst. Zároveň jsem však hodně soutěživý, Arch.Design je za mě dobrá firma a někde ve svých dlouhodobých cílech mám napsáno, že ji někdy musíme koupit (smích).

Máte v architektuře popř. v byznysu nějaký vzor?

Ano, v architektuře mám vzor a to Atelier RAW (Tomáš Rusín a Ivan Wahla pozn.red.). Jsou mi hrozně sympatičtí, jak každý projekt do detailu prožívají a jsou to velcí nadšenci do architektury, mám k nim upřímný obdiv. Všechny stavby, které projektují, se mi líbí, dokonce v jedné z nich bydlím a v další jsme měli kdysi kanceláře, než jsme si navrhli a postavili dům vlastní. A co oceňuji nejvíce, je, že všechny stavby budou dobré i za několik desítek let, což se o spoustě domů v Brně říct nedá. Díky tomu, že jejich domy jsou na vlně funkcionalismu, jsme je přizvali k projektu v centru města, v mé nejoblíbenější ulici Jaselské, a těšíme se na výsledek.

Když vytváříte takovýto projekt, o kterém nyní mluvíte, jaká jeho část vás nejvíce baví? Vidím, že máte v sobě nejen umělecký talent, ale i velkou část manažera a byznysmena.

Mám v sobě více profesí, od každé něco, což tedy znamená, že vlastně nic neumím pořádně, ale mám díky tomu takový všeobecný přehled a mohu firmu rozvíjet, pomáhat s nastavováním procesů a standardů a mít i jakousi supervizi nad konkrétními návrhy. Našel jsem se nyní i v řízení obchodu, a i když byl pro mě kdysi obchod sprosté slovo, mám nyní radost z každé vyhrané a dobře zobchodované zakázky.

A jste v tom velmi úspěšný. Jak je možné, že se mladý člověk chvíli po studiích tak neuvěřitelně rychle vypracuje?

To byl vlastně takový dost přirozený vývoj, kdy jsem se od samotného projektování, přes vedení projektů a řízení projekčního týmu vypracoval na pozici ředitele. Měl jsem taky štěstí na lidi kolem sebe - hlavně Pepu Pirochtu a Petra Prokše a vlastně i Davidla Kudlu - mého bývalého šéfa. Samozřejmě taky pomohla ta moje soutěživost…

Každopádně máte nyní již ve firmě 43 zaměstnanců, což je velmi slušné číslo. Jak se dával dohromady tým? Jak se řídí takový počet architektů, projektantů, backoffice?

Spousta našich kolegů a kolegyň je s námi od začátku a jsem jim hrozně vděčný jednak za skvělou práci, co odvádí, ale také že zvládli ten přerod z malé firmy do něčeho trošku většího. Bylo to velmi náročné. Nyní už jsou z nich seniorní projektanti a architekti a to oni tvoří to, co A99 představuje. Máme ve firmě velmi malou fluktuaci, lidé s námi rostou a přirozeně nabírají zkušenosti. Fungujeme tak, abychom měli co nejméně byrokracie a zároveň ty procesy, které jsou nutné, máme nastavené pevně s jasnými kroky. Dáváme přitom lidem maximální možnou svobodu a prostor pro vlastní zodpovědnost a práci. Taky třeba úplně nevyhodnocujeme ekonomiku jednotlivých zakázek, ale zajímají nás spíše konečná čísla napříč všemi projekty dohromady. Také se nám vyplatilo přijímat spíše lidi podle osobností, které nám sednou lidsky do týmu, než že by nás zaujaly jejich technické dovednosti - ty se člověk doučí časem.

Ano to věřím a co například používání moderních technologií při vaší práci?

Technologie milujeme, chceme být v tomhle směru co nejlepší a ideálně i první. Je to ta část firmy, kde občas cítím, že ji já sám brzdím a nechám si spíše poradit, protože máme ve firmě spoustu nadšenců, kteří by se nejraději věnovali jen tomuto. Neřešíme jen technologie, které slouží hlavně klientovi, jako jsou drony, virtuální realita nebo 3D tisk na naší vlastní tiskárně, ale jsou to i zařízení pro práci, jako obrovské monitory, nejlepší počítače a software, tak aby se děckám dobře pracovalo. Velmi často se nám stává, že se k nám lidé hlásí právě kvůli tomu, že budou pracovat v nejlepším BIM software a na nejlepších počítacích. Už nepřijímáme jen projektanty nebo architekty, ale vlastně takové poloviční ajťáky. Ono se vlastně z celého projekčního oboru stává trošku IT obor a my na to chceme být připravení.

Pojďme se podívat na brněnskou architekturu. Liší se od zbytku republiky? A jaký máte vlastně názor na ožehavé téma nového územního plánu?

Brněnská architektura se výrazně posouvá, vzniká například spousta administrativních komplexů, kterým vlastně nemám co vytknout. Hodně se těšíme na Novou Zbrojovku, kterou máme za barákem. Vnímám, že se posouvají i rezidenční domy - klienti požadují vyšší standard a to je dobře. Praha je stále napřed, ale kvalita se pomalu dostává i sem do Brna a doufám, že se do pár let úplně vytratí bytovky s meruňkovou fasádou a bílými plastovými okny. Některé stavby ale pořád nedokážu pochopit a mám s nimi morální problém - např. Letmo u nádraží. Ten dům mě natolik uráží, že jsem do něj nikdy nevstoupil a nikdy nevstoupím. No a co se územního plánu týče, je to teď nejistá doba. Nikdo neví, kdy se nový plán schválí a jak dlouho bude platit. Klienti se ptají, jak své projekty chystat a my jim nedokážeme dát konkrétní a závazné odpovědi. Jsem zvědavý, jestli celý proces nakonec proběhne hladce a jestli se nový územní plán soudem nezruší. Každopádně si nedovedu představit, že bychom se vrátili k tomu, co tady bylo doteď, Brno má, respektive mělo nejstarší územní plán v Česku.

Jak tedy myslíte, že by se měla dělat kvalitní architektura a kvalitní projekt?

V A99 balancujeme záměrně na hraně formálnosti a neformálnosti, což považuji za základ úspěchu. V našem podání to znamená, že máme kombinaci co největšího punku, který by neměl brzdit architekturu, a potom nacvičených technických věcí. Vždycky se tvrdilo, že architektura je atypická výroba a musí se u ní vše od začátku znova a znova vymýšlet, ale já si myslím, že je to jinak. Přes 50 procent úkonů se dá standardizovat a zprocesovat, tak abychom jednotlivé věci, co se opakují, měli dopodrobna vychytané a zbýval co největší prostor na ty, co se doopravdy musí řešit jedinečně. Máme ve firmě dva BIM manažery, kteří se věnují hlavně těmto procesům a jejich neustálému zdokonalování. Aby každá zakázka měla stoprocentní výsledek, musí to být kombinace naprosté svobody našich architektů a maximálně standardizovaných dalších kroků v rámci té technické části. Kvalitní dokumentace musí být vždy stejně podrobná bez ohledu, kdo na tom pracuje. Díky množství kolegů můžeme podle jejich profilů taky vybírat, kdo se hodí na jaký projekt. Každý z kolegů umí výborně něco jiného - máme např. kolegyni, která je silná u technicky náročných projektů, jako jsou nemocnice nebo bazény, ale neprožívá řešení estetiky a designu, potom máme zase kolegy s architektonickým citem, kteří jsou zase skvělí na celý proces u rezidenčních staveb. Díky naší velikosti můžeme kolegy i různě a vhodně kombinovat. Síla a následná kvalita A99 je také určitě v tom, že ačkoliv na začátku pracuje na projektu pouze pár lidí, ke konci, kde je také největší množství práce, je možné počet lidí znásobit.

A když zhodnotíte projektování celkově, bez vazby na A99?

Tak mě trápí, že se za poslední roky začala z nějakého záhadného důvodu oddělovat architektura od stavařiny a osobně si myslím, že je to obrovská škoda. Dřív to bylo tak, že architekt barák navrhl, dotáhl do konce veškerou dokumentaci a ideálně i postavil. Teď existují architektonické kanceláře, které projektují pouze úvodní fáze a zbytek si nakupují externě, třeba i u nás. Je zde však riziko, že se autorsky nedohlídají architektonické detaily a tím, že se architekt nezajímá o technické řešení například v profesních částech projektu, občas vzniká něco, co není úplně správně. Byl bych rád, kdyby se architekt stal zase součástí celého procesu, jak tomu bývalo dříve, ideálně, aby VUT zrušila fakulty architektury a stavební a sloučilo je do jedné.

Dobře, otočme list a pojďme se podívat na vaše projekty. Na který z nich jste nejvíce pyšný?

Nejsrdcovější je pro mě osobně Arnoldova vila, o které jsme se už bavili. Je to pro mě takové to správné uspokojení z práce. Potom máme moc rádi tady ten náš barák na Dukelské třídě (kanceláře A99 pozn.red.), který snad odstartuje zvelebování této části Brna. Husovice jsou podle mě neotesaný diamant a jsem rád, že jsme jedni z prvních, kteří to tady mohou tlačit nahoru. Máme i spoustu pěkných projektů napříč celou republikou, ale co je v Brně, to máme samozřejmě o fous raději. Například projektujeme bytové domy investičně za zhruba 1,5 miliardy na Kamenném vrchu, kde vznikne asi 350 bytů, nebo úplné centrum města, kde projektujeme nové využití památkově chráněného domu s dostavbou do jedné z posledních proluk v historickém jádru.

Mluvíte o samých velkých projektech, proč jste se rozhodl věnovat se právě jim?

Kromě toho, že nás velký projekty prostě baví a lechtají naše ego, když se s nimi můžeme chlubit, tak se z A99 se stala trošku větší architektonická a projekční kancelář, než jsme si na začátku představovali. To si žádá svou strukturu a nějaké režijní pracovníky. Proto, abychom byli pro klienty vhodnou volbou i ekonomicky, je nutné se zaměřovat hlavně na větší projekty, které rozměry odpovídají velikosti A99. Pro klienta, který by po nás chtěl jeden rodinný domek, nejsme vhodná volba.

Účastníte se také někdy architektonických soutěží?

Soutěží se většinou neúčastníme, protože máme tolik práce, že na to není dostatečný prostor. Kolegové se ale sem tam chtějí něčeho zúčastnit, takže občas něco pro radost vyzkoušíme. Myslím ale, že jsou jiné šikovnější architektonické kanceláře, které se soustředí primárně na studie, umí to hezky namašlit a udělat hezké obrázky. Problém je ale občas, že to i u těch obrázků končí. My se vždy snažíme soustředit na životaschopnost projektů.

Nejsou to právě soutěže, které dělají ateliérům dobrou reklamu?

Určitě ano, ale nás naštěstí klienti oslovují přirozeně sami na základě doporučení nebo dobrých zkušeností z minulosti. Na začátku jsme vyrostli na veřejných zakázkách. Tehdy bylo bez referencí velmi těžké se prosadit a jinak to nešlo. Nyní máme už ten správný mix soukromých a veřejných klientů a to je to, co si chceme udržet i do budoucna.

Když mluvíme o budoucnosti, jaké jsou vaše vize do dalších let?

Já i moji kolegové bychom se v první řadě rádi trošku méně nadřeli, protože poslední roky byly velmi náročné, pracovní doba pro nás neexistovala, a i přes to, že nám to vlastně moc nevadilo a bavilo nás to, tak to nevnímáme jako udržitelné do budoucna a nechceme, aby to mělo dopad na naše osobní životy. Občas přemýšlíme nad pobočkou v Praze, protože například do Plzně, kde taky máme nějaké zakázky, se z Brna jezdí už trošku blbě. Někde vzadu v hlavě máme taky vlastní profesní specialisty jako jsou vzduchaři, topenáři, elektrikáři a podobně, ale zatím máme jiné priority. Co je pro nás opravdu důležité, je zachovat si filozofii, dělat životaschopnou architekturu, která je soustředěná na výsledek a na bezproblémovou realizovatelnost s ohledem na ekonomiku a budget klienta. Chceme, aby tady lidi pořád rádi pracovali a aby se z nás nestal nedejbože nějaký korporát.

___________________

Ing. Martin Jeřábek (*1988, Brno)
Absolvoval v letech 2003 - 2007 SPŠ stavební, diplom získal na VUT v Brně na stavební fakultě (2007 - 2013). Od roku 2011 působil v Arch.Design jako projektant a hlavní inženýr projektu, v roce 2013 založil s Josefem Pyrochtou a Pavlem Gregorem Atelier 99, kde nyní působí jako ředitel společnosti. Stojí za významnými projekty napříč celou republikou, v Brně např. Arnoldova vila, Administrativní objekt Dukelská, Technologický park ve Strakonicích nebo Dům kultury v Letohradu. Má rád architekturu, design a když mu zbyde čas, tak také divadlo, jídlo, knihy a kolo. 

Rozhovor vznikl v rámci příprav magazínu OKO 2022. Celý si jej můžete přečíst ZDE.