Kdyby bylo zadání jednoduché, snad by mě to ani nebavilo

Říká Ing. arch. Pavel Lazarov o práci na svých projektech. Má rád složitější výzvy, nad kterými dlouze přemýšlí a jejichž skici kreslí klidně i půl roku. “Potřebuji čas, abych neustálým kritickým zpochybňováním došel k perfektnímu výsledku,” říká a jeho slova dávají smysl. Ve svém ateliéru Fandament se rozhodli věnovat hlavně privátním rezidenčním vilám a jejich realizace jsou do detailu propracované. Často u nich vidíme architektovy oblíbené přírodní materiály jako je dřevo, kámen, ale hlavně také rostliny, které dotváří z jejich vil překrásné oázy klidu. Dům není nádherný jen zvenku, ale pro ateliér je velmi důležitá i atmosféra samotného bydlení a klientův pocit. V Brně nyní přetvořili starý výrobní areál na multifunkční kreativní prostor DEPO, kde nabízí velkorysé postindustriální ateliéry pro kreativní profese a kde sami s ateliérem sídlí. Pokud hledáte profesionálního architekta pro nadstandardní bydlení, neexistuje lepší volba. Pavel Lazarov je příjemný člověk se srdcem na pravém místě, se kterým je radost pracovat. Více takových architektů.

Pojďme se podívat na počátek vaší kariéry, jaká byla vaše cesta k architektuře?

Začalo to v Ostravě na Střední průmyslové škole stavební. Odtud se do Brna na architekturu hlásili opravdu jen ti nejlepší, já jsem tedy po maturitě zůstal v Ostravě a šel jsem pracovat do projekce. Jednoho krásného dne za mnou přišel kolega a spolužák David Kotek, který má dnes ateliér v Ostravě, a řekl mi, ať se přihlásím na architekturu. Mně to otevřelo oči, začal jsem se chystat na přijímačky a dostal jsem se. Budu mu za to vždycky vděčný, že mě "dokopal" do Brna.

A v Brně jste už zůstal. Co se dělo po studiích?

Po škole jsem nastoupil do ateliéru Arch.Design, kde jsem působil 5 let a kde jsem asi nejvíc přičichnul ke komerčním stavbám, obchodním centrům apod. Potkal jsem tam mého nynějšího společníka Libora Hrdu, se kterým jsme se rozhodli, že začneme spolupracovat na projektech a v roce 2006 založili ateliér Fandament.

Jaké byly začátky Fandamentu?

Začali jsme sami dva a během asi tří měsíců jsme nabrali deset lidí a zastabilizovali tuto velikost ateliéru až doteď.

Proč jste se rozhodli zachovat ateliér v této velikosti?

To nebyl žádný záměr, samo to vyplynulo. Teď je nás asi 15, což je velikost firmy, kterou je člověk schopný řídit a současně projekty navrhovat. Asi před pěti lety jsme se rozrostli, ale cítil jsem, že už nemám možnost ateliér uřídit. Kvůli počtu lidí jsme museli také nabrat více zakázek a tehdy jsem si uvědomil, že místo kvantity budeme zlepšovat kvalitu.

Ateliér Fandament funguje již neuvěřitelných 16 let. Kam jste se za tu dobu posunuli? Máte od začátku jasnou vizi?

Ze začátku jsme brali všechny zakázky, neměli jsme žádné preference, jestli je to komerční, malé nebo velké. S oblibou říkám, že jsme začali boudami pro psy, garážemi a podobně. Postupně jsme se však vyprofilovali k privátní architektuře, kde se nyní soustředíme na rezidenční domy pro soukromé klienty. V architektuře můžete dělat spoustu typů objektů, ale nám dává nejvíc smysl řešit co nejkomplexněji téma privátního bydlení. V tom se stále zdokonalujeme.

Co obnáší práce pro privátní klientelu na rezidenčních domech?

U privátních projektů je klient nastaven jinak než ve svém běžném pracovním procesu, protože si dům staví pro sebe a to je to, co nás na tom baví. Po celou dobu projektu mu děláme průvodce, kde si v průběhu procesu musíme společně racionalizovat někde zcela iracionální rozhodnutí. Jednou mi klient dokonce řekl, že spolupráce s architektem na vlastním domě, to je jako druhá manželka.

Dostává se vám od klientů volnost?

Klient si projekt hlídá, avšak nechá nás tvořit v určitých mantinelech. Volnost tak máte, ale pouze zdánlivě. Klient vnímá při každém dílčím návrhu, jakou hodnotu si vlastně kupuje a i zde probíhá diskuze. Musíme pečlivě naslouchat, propojit spoustu funkčních, legislativních, technických kritérií do estetického celku, ze kterého bude klient nadšen. Všech klientů se na začátku spolupráce ptám, zda máme volné ruce a vždy se tomu upřímně zasmějeme.

Je spolupráce s privátní klientelou náročná?

Někdy mám pocit, že jsem více psycholog než architekt. Zpravidla jsou na straně klienta oba manželé a někdy i děti, takže přesvědčit je všechny bývá zábavné. Ale obecně nám projekty trvají déle, klienti jsou velmi pečliví a detailní. Mají představu o svém ideálním bydlení, ukazují nám inspirace a náš úkol je to poskládat do jednoho smysluplného celku i vzhledem k pozemku. Mně to ale vlastně vyhovuje, protože klienti nám staví mnoho překážek, které musíme zdolávat. Kdyby to bylo jednoduché, tak by mě to snad ani nebavilo a přišlo by mi to triviální.

Je o vás známo, že rád pracujete s přírodními materiály. Jaké máte nejraději a kde všude najdou svou využitelnost? Jsou tyto materiály podle vás nejlepší volbou ve smyslu design/praktičnost?

Každý přírodní materiál má něco do sebe a u konkrétního projektu jdeme po kontextu s okolní krajinou. Asi nejradši mám kámen ve své hrubé lomové podobě, ze kterého se dá dělat spousta věcí, ale upřímně moc praktické to není.

Když jsme u materiálů, dotýká se vás současná materiálová krize?

Ano, čekáme déle. Dodávky jsou složitější, nemyslím jen u základních materiálů na stavbu, kde se vlastně jen protahuje doba dodávky, ale obecně celé stavebnictví prochází turbulentní dobou, kdy nejen materiál, ale i technologie v domě jsou komplikované, časově náročné a poměrně dlouho trvá, než se dům poskládá. Spousta klientů má až naivní představu, že bude postaveno do roka, ale v reálu je ta doba mnohem delší. Po nynějším dvouletém výpadku to vypadá, že se trh bude nějakou dobu vzpamatovávat. Všem říkám, že postavit si dům, je velké dobrodružství a že je čeká náročná cesta. I v DEPU nyní čekáme na dodávky o několik týdnů déle, což nás trápí, protože už bychom jej chtěli dokončit.

Ano, myslíte tím váš projekt DEPO Business Parking, který na sebe právem strhává pozornost v architektonické obci, i mezi lidmi. K čemu má objekt sloužit?

V roce 2016 jsme potřebovali najít nové prostory pro ateliér a hledali jsme v Brně místo, kam bychom šli do podnájmu, popř. kancelář k zakoupení. Všechno bylo buď nevhodné nebo velmi drahé. Poté se objevil tento objekt, bývalý výrobní areál, který mnohonásobně překračoval naše potřeby, ale uvědomili jsme si, že to může být výzva na několik let, něco s tímhle barákem udělat. Takže jsme se rozhodli, že z něj uděláme multifunkční prostor, kde budeme sdružovat kreativní profese a kde si budou moci lidé pronajmout kanceláře klasické velikosti, ale i velkorysé vzdušné ateliéry. Tehdy to byla ještě vize, ale postupem let jsme se pouštěli do rekonstrukce všech prostor a dnes je tady kolem 300 lidí, přes 60 firem, architekti, designéři, fotografové. To, co jsme tady zamýšleli, se nám tedy začíná plnit a naším úkolem je nyní dotvořit celý areál do detailu.

V jaké fázi je tedy nyní DEPO?

Kanceláře a ateliéry už jsou hotové, nyní jsme před dokončením vstupních prostor a prostor orientováných do ulice. Celý objekt již bude ale plně pronajat. Některé činnosti si necháváme na další rok, například novou zavěšenou fasádu. Nyní se soustředíme na to, abychom celý areál dokončili, pronajali a budova začala plnit ekonomické hledisko, a to hraní si bude teprve následovat. Minulý rok jsme udělali kompletní rekonstrukci střech a fasád, máme tady několik fotovoltaických elektráren, takže směřujeme k tomu, abychom měli plnou soběstačnost. Chceme, aby celý areál byl ekologický a byla zde minimální stopa CO2. Původní plynovou kotelnu jsme nahradili tepelným čerpadlem. Chodíme sem do práce a chceme se tady cítit dobře. DEPO je projekt, který jsme si se společníkem před deseti lety vysnili a nyní se nám plní.

V tomto čísle magazínu se věnujeme chytrým domácnostem. Jak se k nim stavíte, je to nové must-have každého domu?

U jednotlivých klientů se to stává velkým tématem. Mám zkušenost, že klienti skoro vždy chtějí co nejméně chytrých věcí, což plyne z neznalosti. Mají strach z komplikovaných věcí, chtějí vše řešit jednoduše, nicméně dnešní domy jsou tak velké a tak technologicky provázané, že se v podstatě bez inteligence neobejdete. V podstatě u každého projektu řešíme určitou míru chytrých věcí, které klientovi doporučujeme. Pokud je odmítne, stává se částečně sluhou domu, protože člověk nemůže dohlídat všechny technologie. Na druhou stranu, nikdo není příznivcem složitých elektroinstalací, hromad kabelů, velkých rozvaděčů, které i významně dům prodražují. Pravdou ale je, že je to u velkých domů v podstatě nezbytnost.

Je tedy úkolem architekta klienta na chytrou domácnost připravit?

Ano, začíná to totiž u klienta, který nedokáže dát už první jasné zadání, protože vlastně neví, jaké varianty chytré domácnosti se dnes nabízí. Od toho je tady architekt, který je od začátku spolupráce kontaktní osoba pro klienta v rámci celého procesu a který mu vysvětlí, jaké jsou možnosti. Poté je potřeba se spojit s firmami, které se zabývají chytrou domácností a které by mu měli umět vysvětlit laicky, co by bylo vhodné právě v jeho domě. Klient si většinou staví větší dům, než ve kterém bydlí a nějakou dobu trvá, než se se všemi technologiemi v domě seznámí.

To musí být složité také pro vás, protože různě řešených rezidenčních domů už máte za sebou desítky. Jaký z projektů vám vlastně dělá největší radost?

Protože se soustředíme na privátní klientelu, nemůžeme dělat mnoho domů současně, ale tvoříme zároveň relativně pár projektů, a to z toho důvodu, abychom mohli udržet kvalitu. Musím říct, že naše portfolio klientů sestává z velmi příjemných lidí, kteří do projektů vnesou tu správnou energii a posunují nás v tom svém komplikovaném a často protichůdném zadání. Proto nás to baví.

To je potom ideální, když má z práce radost architekt i klient. Jak dosahujete takové harmonie? Inspirujete se například i feng-shui?

Samozřejmě jsem byl nucen si přečíst pár knížek o feng-shui (smích), ale když se nad tím zamyslím, tak spousta prvků z feng-shui je naprosto přirozená. Veškerá témata jsou o vnitřním pocitu, který v tom domě chceme docílit, a to zachází až do toho detailu, jak sedím ke vztahu ke stěně, jídelně, obýváku, jak funguji v ložnici, jak fungují osy v rámci prostoru a toto je něco, co se v knihách sice vysvětluje, ale vy na to stejně přijdete až při návrhu domu a při propojování domů se zahradou. Všechny prvky jsou provázané, ale nemůžete je striktně dodržovat, jinak vás to začne omezovat. Klienti řeknou často naprosto protichůdnou větu a to, že chtějí, aby dům byl velkorysý a současně útulný, což jde proti sobě, každopádně oba požadavky musíte splnit. Naším úkolem je vymyslet, jak se cítit dobře ve velkorysém prostoru.

Jakými postupy toho docílíte? Jaký styl navrhování se vám osvědčil?

Kreslím a hodně nad tím přemýšlím. Než se dobereme návrhu a začne to fungovat, tak to zabere hodně času. Navrhování domu zabere víc jak půl roku a následné projektování ještě řádově déle. Dokonalého výsledku se dobereme kritickým zpochybňováním včerejšího návrhu, dokud nemáme všechny varianty na stole (smích). Klientovi návrh průběžně prezentujeme a naštěstí máme v ateliéru skvělé kolegy, kteří pracují na zpracování a prezentaci projektu již od začátku.

To zní jako velmi dlouhý a složitý proces. Musíte na své kreativě nějakým způsobem dále pracovat?

Určitě ano. Říkávám to i kamarádům architektům, že tento kreativní proces musíte trénovat, jako cokoliv jiného. Abyste se do té tvořivé fáze dostal, musíte stále kreslit.  Ale určitým tréninkem se dostáváte k tomu, že z vás vychází více kreativních nápadů a myšlenek. Samozřejmě občas přijde období, kdy z vás nepadá nic (smích).

Kde čerpáte inspiraci?

Obecně čerpám z cest, musíte se dívat hodně kolem sebe, inspirace je víceméně všude. Baví mě stará města, celý středozemní region, Itálie. Tam totiž vidíte i na starých domech, jaké mají měřítko, proporci, světlo a přemýšlím, jak s tím pracovat. Spousta těchto starých domů je například přirozeně osazena do terénu a pracuje s archetypy, které už dnes na stavbách nevidíme. Když jsem dělal diplomku, byli jsme v Paříži, Florencii, Benátkách a viděl tu krásu paláců, tedy vznešenost, transcendenci architektury. Architektura je královská disciplína a když se vám tohle v projektu povede, tak to je to, čím to dílo přesahuje.

U spousty vašich realizací vidíme zelené střechy, interiéry i exteriéry plné zeleně. Vzpomeňme například vaši Wellness vilu, která je mezi lidmi velmi oblíbená a byla nominována na Českou cenu za architekturu 2016. Čím osobně vás vila nejvíce nadchla?

Nadchla mě důvěra klientů, kteří nás nechali pracovat na pozemku se svahem. Navrhli jsme jednopatrový dům s částečným podsklepením a chtěli jsme docílit soukromí na pozemku, který je ale orientován do ulice. Muselo to dávat celé logiku. Díky tomuto domu se spousta dalších klientů ozvala a osobní návštěva jim pomohla k pochopení celého záměru.

Jak si vás klienti nejčastěji najdou?

Myslím, že na základě naší prezentace projektů na internetu nebo v tištěných médiích, ale také na základě doporučení. Je fajn, když si nás klient cíleně vyhledá, osloví nás a my poté nechceme zklamat jeho důvěru. Také osvěta o architektuře se rozšiřuje a klienti jsou čím dál více uvědomělí a vědí, že chtějí určitou kvalitu a přístup. Proto se na nás obracejí.

V rámci procesu zakázky jste přišli s nekonvenčním modelem konceptu zdarma pro klienty. Vyplácí se vám tento krok?

Je to takový slogan, který jsme vymysleli před mnoha lety. Pokud máme vytvořit klientovi nějakou nabídku, musíme ho nejprve dobře poznat, potřebujeme se zamyslet, co vlastně jdeme navrhovat. Koncept zdarma znamená, že abych předložil nabídku, musím mít představu, co jdu dělat a pro koho. Proto se nad každým projektem musím dobře zamyslet. Nemusím jej dělat pro každého, ale jen k té zakázce, která nás osloví a ověříme si tím, jak klient chápe danou problematiku. Koncept se může i změnit, a proto tímto krokem navazujeme spolupráci a ukazujeme klientovi, jak nad tím přemýšlíme.

Nestává se vám ale poté, že to klient vzdá, protože není uvázaný platbou za nabídku?

Ano, stane se. Klient si zpravidla vybírá z více architektů a buď jej nepřesvědčil koncept nebo cena. Je to prostě soutěž mezi architekty a pro klienta je těžké se rozhodovat na začátku. Neděláme práci pro cenové nabídky, ale abychom navrhli skvělý dům.

Mě by ale ještě zajímalo, jak vnímáte českou architekturu?

Stále se to zlepšuje. Nicméně v širším kontextu si myslím, že osvěta architektury je na začátku a je potřeba se posunovat. Když to srovnám, jak se to tady posunulo například v gastro scéně během pár let, tak tohle by našemu oboru vůbec neškodilo. Projevilo by se to významně například v kvalitě veřejných prostranství, ulic, náměstí a obecně ve fungování našich měst. Není to totiž jen o privátní architektuře ale právě i o celých městech, ve kterých bydlíme. Kam se posune společnost například za tři generace a jak to ovlivní naše bydlení, je téma na další rozhovor.
______________________
Ing. arch. Pavel Lazarov
(*1977, Ostrava)

Absolvoval střední průmyslovou školu v Ostravě, poté promoval na VUT v Brně. Tak také 5 let působil v Arch.Designu a v roce 2006 založil s Liborem Hrdou ateliér Fandament. V roce 2017 začali s rekonstrukcí bývalých průmyslových hal spolčnosti Chemoplast a vytvořili z něj průmyslový office park DEPO, který sdružuje kreativní profese a kde také Fandament sídlí. Pavel Lazarov má za sebou desítky oceňovaných realizací, mezi nejaktuálnější patří například Vila Puzzle, Chalet Karlov, hostinec Fara, Vila RM34 a další. 

Rozhovor vznikl v rámci příprav magazínu OKO 2022. Celý magazín nebo předchozí čísla si můžete přečíst ZDE.