Rozhovor s Davidem Veselým o podlahovém businessu

Nestojím o rychlý byznys.

Říká, že o úspěšnosti firmy rozhoduje lidská kvalita.
Říká, že bez svých padesátipěti kolegů, by nikdy nemohl být tam, kde je.
Říká, že se v dnešní době stále více zapomíná na  člověčinu a lidskost.
Říká, že se nesnaží udělat byznys za každou cenu, ale že chce budovat dlouhodobý obchod, a že spokojeni musí být všichni: výrobce, distributor, obchodní partner i koncový zákazník. 
Možná by bylo jedno, co říká. Důležitější je, že to David Veselý, jednatel společnosti Supellex - Svět podlah, už od roku 2004 opravdu dělá. 

Ve vaší Interní směrnici se píše: “Profesionalita je pro nás základní postoj”. Jak vlastně chápete profesionalitu vy? Přece jenom je to široký pojem.

Jistě, kdo by nechtěl být profesionál, že? Každý má mantinely profesionality někde jinde. Tam, kde pro někoho končí, pro jiného to teprve začíná. U mě je to především o tom, že nechci dělat věci na půl plynu. Nechci dělat zakázky s nejlevnějšími produkty. Ale nejlépe to asi vystihuje jeden z bodů zmiňované Interní směrnice. Ta říká, že se v pracovních situacích vždy snažíme postupovat s náležitou odborností, efektivně, kreativně, s plným nasazením a odpovědnosti za výsledek. A co je důležité: bez ohledu na to, jakou pracovní pozici zastáváme. Je jedno, jestli jste řidič, skladník, logistik, obchodní zástupce nebo marketér. Jakmile se jedno kolečko v tomto soukolí zadrhne, zákazník to pozná. Obchodní zástupce se může roztrhat v terénu, ale když přijede řidič, odplachtuje a řekne: „Tak si to, paninko, složte!”, tak je zle a příště už odplachtovává konkurence.

A co neprofesionalita okolí? Jak bojujete s tím, co nemůžete příliš ovlivnit?

Co se týká výrobců, našich dodavatelů, je to hodně těžké. Možná zbořím mnohým zažitou představu, ale výrobců podlahovin na trhu opravdu nejsou stovky. U některých druhů podlahových krytin si nelze příliš vybírat, ale jako od velkoobchodu to od nás zákaznici očekávají. I proto ta naše pečlivost při „námluvách“ s dodavateli je na začátku hodně důležitá a často to trvá třeba celý rok, protože to není jen o kvalitě produktů. Jedině tak můžeme na český trh přinášet to nejlepší počínaje kvalitou zboží, přes marketing, konče spolehlivostí. 

Ožehavým tématem jsou reklamace.

Ano, ty má přece každý. Máme případy, kdy my sice uznáme reklamaci, ale od výrobce nedostaneme ani odpověď. Nemůžeme čekat, než - teď si dovolím stereotypní případ - Italovi skončí dovolená v srpnu a v říjnu se teprve vyjádří k reklamaci. Plno věcí jde tak na náš vrub, děje se to. I když se jasné, že chyba není na naší straně, snažíme si udržet svou tvář, obchodního partnera „nepotopit“ a najít pro všechny přijatelný kompromis - řešení. U reklamace by měl být každý vítěz.

Chápu, že k chybám v takovém množství zakázek dochází, ale na druhé straně předpokládám, že pracujete s těmi nejlepšími dodavateli na trhu.

Za 15 let fungování na českém trhu jsme vyměnili dva hlavní dodavatele. A to z důvodu (ne)komunikace, nikoliv v důsledku nekvality. Hodně dbáme na osobní kontakt, i proto požadujeme, aby zahraniční výrobci měli své obchodní zástupce. Musíme se na ně občas spolehnout. Zástupce výrobce má svou váhu i v očích zákazníka a dokáže poznat i to, co my poznat nemůžeme. Pokud chceme být profesionálním partnerem zákazníkovi, musíme mít i profi zázemí dodavatelské. Když bych měl být konkrétní, tak co se týká např. laminátu, je to pro nás firma Egger, ve vinylových dílcích je to např. firma Gerflor. O ty se můžeme vždy opřít.

Když jsme spolu mluvili přibližně před čtyřmi roky, trh s podlahovinami se nacházel pod zdrcujícím diktátem vinylových podlah. Změnilo se na tom něco?

Ještě pořád vládnou vinylové dílce, i když se v posledních třech letech na trhu začínají výrazněji prosazovat takzvané rigidní materiály, myslím si však, že trend vinylových podlah v „čistém“ provedení ještě pár let vydrží. Ať je to jak chce, vinyl je podlaha, odpusťte mi to slovo, „blbuvzdorná“. Může se mi na ni vylít čaj, ukápnout hořčice, děti si na ní mohou hrát, ale prakticky nic z toho této podlaze neublíží. Je to druh podlahy, kterou si koupí člověk, co chce, aby mu především sloužila. Je to jednoznačně podlaha s nejdelší životností. Je ale zřejmé, že do pěti let přijde na trh materiál, který bude co do kvality a životnosti ještě dál. Ale i nadále dle mého názoru bude vycházet z vinylu.

Jestliže v oblasti materiálů k žádnému dramatickému posunu nedošlo, jak vnímáte změnu nákupního chování u českých zákazníků, pokud vůbec proběhla?

Tady naopak došlo a stále dochází k výrazné proměně. Zákazník začíná chápat, že i když je cena nedílnou součástí produktu, je tam mnoho dalších aspektů, které jsou ve finále důležitější než samotná cena. 

Konkrétně?

Pokud si půjdu koupit podlahu do hobbymarketu, musím počítat s tím, že k ní nedostanu hodnotu servisu, informací, co musím před samotnou pokládkou vědět = udělat. To jsou desítky kroků. Nechci teď hovořit o tom, co za martyrium s nejistým výsledkem mě čeká, když přijdu z hobbymarketu domů, rozbalím produkt a ten bude poškozený. Mnohem podstatnější je jiný moment a ten přichází hned na začátku celého procesu.

Vidím, že jste se teď pořádně nadechl.

Copak pánové v hobbymarketu, kteří jsou spíše, a to opravdu nechci nikoho urážet, více podavači než prodavači, poradí z řešením od A-Z? Je to o odbornosti. Ano, je potřeba si uvědomit, že podlaha se pokládá na nějaký podklad a to je klíč ke konečnému úspěchu. Do hry výrazně vstupuje vlhkost a rovinatost. Jestliže nebudu mít rovinatost, to znamená maximálně dva milimetry nerovnosti na dvou metrech, co se stane? Je jen otázkou času, kdy se mi rozlomí zámek podlahoviny. S vlhkostí jsou rovněž patálie. Vlhkost odchází z podkladu často do podlahoviny, ta se zdeformuje a vytvoří doslova motokrosovou dráhu. A s tím už nikdo nic neudělá, prostě se podcenilo to nejdůležitější na začátku díla – podklad.

To jsem netušil a předpokládám, že společně se mnou ani mnozí naši čtenáři.

Kdo se chce vystěhovávat a poté pouštět odvlhčovače? To nechce nikdo. Když se podívám na dnešní novostavby, jsme svědky mnoha nápadně se sobě podobajících příběhů. Lidé si stěžují, že mají vlhké zdi, nebo že se jim rosí okna, deformují podlahoviny. Jenomže to jenom ta vlhkost podkladu předem odborně nezměřená – tudíž nezjištěná - musí někam odejít. A když neodejde do podlahoviny, tak odejde do zdí. Což je také špatně, protože vaše domácnost pak bude měsíce připomínat v lepším případě prales, v tom horším vzniknou plísně. Na sýru jsou žádané, ale kdo chce mít doma plíseň na zdi? To je bohužel zvláště u novostaveb velmi častá realita, protože se na vše spěchá a pak to podle toho vypadá. Servis Supellexu je například v tom, že přijedou profíci, změří vlhkost, rovinnost, ale hlavně a to je pro zákazníka nejdůležitější, navrhnou řešení.  A to vše zdarma.

Jak vidno, volba podlahy musí být hodně promyšlený a strategický krok. Jak často lidé v České republice mění podlahy?

Zatímco například ve Švédsku je průměrná doba stáří podlahoviny 10 let, v České republice je to přibližně 20 let. Předně, podlaha je velká investice a zákazník by měl vnímat, že je to investice na velmi dlouhou dobu. Když si jenom vezmete samotnou plochu v domě - čeho je tam více, tedy kromě omítek? Když se mi nebude líbit sedačka v obýváku, tak ji třeba za pár let vyměním. Ale zkuste přilepenou podlahu po pár letech vyměnit? Už jenom samotné vystěhování nábytku je obrovská dřina, o časové náročnosti nemluvě. Podlaha by měla být klíčem ke spokojenému žití. Ostatně, denně po ní chodíme, jsme s ní v každodenním kontaktu a chceme, aby nám sloužila. Protože - ruku na srdce – chceme se věnovat jiným koníčkům, než každodennímu starání se o podlahu.

V kontextu s podlahovinami mluvíte o velké investici. Zkuste být, prosím, konkrétnější.

Průměrně se cena kvalitní např. vinylové lepené podlahy za m2, tedy podlahy, která dokáže dlouho sloužit, pohybuje mezi 600-700 Kč bez DPH. Tato cena je rozložena cca padesát na padesát za práci a materiál. Pokud půjdu hodně na hranu a týká se to zmiňovaných DIY řetězců, dostaneme se na částku cca 400 Kč za m2 ,. V tomto případě, ale tvoří většinu investice cena práce. Ovšem od takové podlahy nemůžu očekávat zázraky. Samozřejmě o úplně jiných cenách se bavíme v případě dřevěných podlah. Dřevo je originální, dva stejné stromy nevyrostl y - cena za dřevěné podlahy je jinde, ale ten pocit chůze po dřevěné podlaze je k nezaplacení.

Do finální ceny promlouvá i vámi skloňovaná příprava podkladu?

Bezpochyby. Za pětadvacet let v branži jsem ještě nenavštívil stavbu, aby tam byl cementový potěr takový, který by se nemusel zbrousit a následně stěrkovat. A to i v případě anhydritu, který je na obrovském vzestupu (pozn. Anhydritová podlaha je podlahový potěr skládající se z anhydritu, kameniva a přidané vody. Pro zlepšení zpracování mohou být dodány chemické doplňky. Podlaha nesmí být vystavena trvalé vlhkosti, proto je tento potěr vhodný zejména pro suché prostory v budově). Zkrátka, jsou tam věci, které se stále podceňují, zejména rovinatost a povrchová pevnost. Dosáhnout dva milimetry na dvou metrech při realizaci cementového potěru nebo práci s anhydritem je velmi složitá záležitost, ale dosáhnout požadované hladkosti povrchu je zcela nereálné. Podklad musí být rovný, to je základ a následné broušení a stěrkování je klíčem k úspěchu. Ale já vám asi občas z té otázky odejdu, že?

Ani ne. Právě jsem se chtěl zeptat, jak vnímáte současný stav podlahářské branže, tedy abych byl přesnější, jak kvalitní práci na začátku roku 2020 odvádějí samotné realizátorské firmy?

Lepší se to. I realizační společnosti si čím dál více uvědomují, že reference je nejlepší reklama. My se snažíme naše partnery podporovat, protože pro ně nejsme konkurence. Supellex je jediný „čistý“ velkoobchod na českém trhu. Jsme orientováni pouze na prodej, servis a dodávku zboží- vše na zákazníka. Samotnou realizaci pokládek podlah neděláme. Nicméně, máme v databázi cca 1500 aktivních realizačních firem a firmiček, z nichž jsme za 15 let naší existence dokázali vyselektovat ty, za něž bychom mohli dát při realizaci ruku do ohně. Prostě profi partneři. K těmto směřujeme koncové zákazníky hlavně z našich showroomů, protože víme, že budou všichni spokojeni. A o to tady hlavně jde.

Jako velkoobchod je Supellex orientován právě na řemeslníky.

Ani teď krátkou odpověď ode mne nečekejte. Supellex si prošel za 15 let své existence určitou evolucí. Na začátku jsme byli “pevný bod podlahářů”. Poté jsme se začali transformovat na společnost, která cílí také na koncové zákazníky. Proto jsme se stali Průvodcem světa podlah. Spousta lidí si pod tím ale představili jakousi českou wikipedii. Proto jsme si dali jednoznačný přídomek - Svět podlah. Nicméně, máme dva weby, jeden cílí na profesionály, druhý na koncové zákazníky. Chceme tu být stále pro obě skupiny.

Když vás tak poslouchám, cítím, jako byste se pro svou branži narodil. Co vás vlastně přivedlo do branže a katapultovalo za kapitánský můstek jednoho z největších hráčů na trhu s podlahovinami?

Zklamu vás, úplná náhoda to nebyla. Chvíli po revoluci a po vojně jsem pracoval v bývalém státním podniku, kde jsem se málem ukousal nudou. Tedy nic pro mě. Díky mému otci, který pracoval v oboru a byl spolumajitel úspěšné podlahářské firmy STOPO, jsem se dostal na pozici skladníka do firmy Bona (pozn. švédská společnost, nabízející produkty pro renovaci a údržbu dřevěných podlah). Dva roky jsem tam skladničil, pak prošel logistikou, získal zkušenosti na DIY trhu a na to vše vzpomínám s velkým respektem. Dodnes si vzpomenu, že tmelu na paletě je 700 kg, lepidla 825 kg. Bona - to byla velká škola a zkušenost, těchto 10 let mi dalo do života strašně moc. Když ale v roce 2004 přišla nabídka od bývalého majitele firmy Supellex, tak to byla pro mne obrovská výzva. S mojí povahou se to nedalo nevzít. Ve firmě mého otce, kterého si nesmírně vážím, nejen proto co vybudoval, jsem neplánoval pracovat, abych nebyl, jak se říká za „tatánka“. I proto jsem rozepsal kapitolu jménem Supellex.

Co vám vaše desetiletá kariéra ve firmě Bona dala do vašeho profesního života? Tedy kromě nadstandardních znalostí v oblasti skladové logistiky.

Stal jsem se milovníkem dřeva. Dřevo má své kouzlo. Ten pocit, když můžete chodit bosý po dřevěné podlaze, je nádherný. I tady si dovolím malou odbočku. Před pěti nebo šesti lety nastala na trhu nová situace. Prim získaly dřevěné podlahy s olejovým povrchem, ostatně 8 z 10 prodaných podlah jdou v rámci olejového povrchu. Olej má - narozdíl od laku - tu vlastnost, že se víc vsákne do materiálu, vykreslí strukturu let, umožní nám dřevo více procítit. Zákazníci se často ptají u třídění dřeva (pozn. třídy 1,2,3,4), v čem je čtverka horší než jednička. A já s kolegy odpovídáme, že v ničem, pořád je to stejný materiál, akorát v jedničce nemohou být např. suky. Ale když zákazník nechce mít v materiálu suky, to ať si radši koupí třeba PVC podlahu, tam je mít rozhodně nebude. Dřevo a suky k sobě rozhodně patří.

Dobrá, dobrá. Ale dřevěné podlahy nejsou asi pro každého, ne?

Všude jsou plusy a minusy. K dřevu je potřeba se umět chovat. Když budu mít doma osmdesátikilového bernardýna, tak nemůžu čekat, že tam nebudu mít rýhy po drápech, že mi podlahu nepoškodí. Každý materiál má své úskalí, ale není nic krásnějšího, než dřevěná podlaha. Myslí si to čím dál tím více zákazníků. V roce 2019 jsme zaznamenali největší nárůst prodeje u dřevěných podlah a to až 50 % u společnosti ESCO - výrobce masivních a 3vrstvých dřevěných podlah. 

Přenesl jste si svou lásku ke dřevu i do své domácnosti?

Samozřejmě. Dřevo tu bylo, je a bude o tom, jsem přesvědčený. Je to neskutečně krásný a kvalitní materiál.

Co byste závěrem vzkázal do „vašeho“ podlahářského světa?

Že jsem hrdý na kolegyně a kolegy, co jsme společně dokázali. Protože právě oni jsou klíčem úspěchu firmy Supellex. Bez nich by tu Supellex nebyl, byla by to jen prázdná schránka. Ambice nám nescházejí. I do budoucna budeme vyvíjet úsilí, aby náš Svět podlah byl i světem podlah našich zákazníků.

David Veselý (nar. 1970 v Brně) absolvoval v letech 1985-1989 SPŠ Stavební v Brně. Po vojně (1989-1991) v Prostějově prožil krátkou epizodu ve společnosti VRV Brno. Do podlahářského světa pronikl ve firmě Bona (1995-2004). Od roku 2004 působí jako jednatel ve společnosti Supellex. Mezi jeho koníčky - kromě samotné práce - patří vše, u čeho se může hýbat, zejména fotbal, tenis a lyže.

Tento článek vznikl v rámci příprav magazínu OKO 2020.
Dané číslo i předchozí vydání si můžete prohlédnout online ZDE.