Mariana Ivanyk: Nejdřív musím design prožít a vyzkoušet

Ačkoliv se narodila na Ukrajině, její srdce patří Moravě. Ostatně tématem její diplomové práce, kterou udělala tečku za studiem na Mendlově univerzitě v Brně, byla barová židle ve tvarosloví korkového špuntu. „Přestože miluju cestování a čerpám inspiraci z celého světa, nedovedu si představit, že bych bydlela někde jinde,” je přesvědčena Mariana Ivanyk - talentovaná mladá interiérová designérka, která interiéry nejen navrhuje, ale i realizuje. 

Možná mám mylnou představu, ale práce většiny designérů končí návrhem.

Přijde mi zvláštní, že designér odevzdá jenom obrázek. Já jsem naopak šťastná, když můžu porovnat reálnou fotku s původní vizualizací. Zkrátka, já jsem se hned na začátku své kariéry rozhodla, že chci nejen navrhovat, ale i realizovat. Mou ambicí je dotáhnout projekt do konce.

Vraťme se ale na začátek. Jak se stane, že se člověk narodí na Ukrajině a stane se interiérovým designérem v České republice?

Tak předně, neplánovala jsem, že se stanu designérkou v Česku. Dobře, tak vážně. Odmalička jsem kreslila, skicovala a bavilo mě učení. Pořád jsem chtěla nasávat něco nového – udělala jsem si fotografický kurz nebo se naučila hrát na kytaru. Rodiče se divili, kde se ve mně ten hlad po kreativním vyjádření pořád bere. Díky této mé zarputilosti mě pak táta nasměřoval do umělecké školy, kterou jsem studovala paralelně s všeobecnou střední školou, což je na Ukrajině možné. 

Architekturu a design jste vystudovala ještě na Ukrajině?

Bakalářský obor jsem absolvovala na ukrajinské akademii designu ve Lvově, kde jsem ale postrádala, jak to říct, technický přesah. Toho jsem se dočkala až na Lvovské polytechnice, kde jsem už přičichla k navrhování nábytku. Po magisterském studiu na Polytechnice jsem zamířila do Brna, na Mendlovu univerzitu. Ovšem tak jednoduché to nebylo…

To věřím.

Vyřídit si doklady bylo více než obtížné. A to přesto, že tatínek tady žije od devadesátých let a já jsem tady chodila na základku. Nicméně, v okamžiku, kdy jsem se rozhodla jít dál studovat do České republiky, velkou roli hrála znalost jazyka. Dalším důležitým aspektem, proč studovat právě v Brně a právě Mendlovku, byla i fascinace dílem designéra Petra Novagua Novague (nositel devíti cen Red Dot Awards, pozn. autora), který na MENDELU v té době učil. Petr Novaque se stal vedoucím mé diplomové práce, jejiž tématem byla barová židle se sedátkem ve tvaru korku. 

Zatímco na Ukrajině mi dali skvělý základ jako je vnímání barev a křivek, tady jsem se konečně setkala s reálnou praxí. Bylo fantastické navrhovat design reálných produktů, třeba mlýnky pro firmu Dřevojas.

Mě ale zajímá, zda jste pracovala už při studiu.

Nebudu vám lhát, peníze jsem potřebovala. Začala jsem hledat brigády v různých ateliérech, o práci jsem neměla nouzi. Pár let jsem pracovala v jednom ateliéru, ale protože se musím rozhodovat vždy sama, udělala jsem se, jak se říká, pro sebe a založila IVANYK DESIGN. Nicméně, během svých předchozích angažmá jsem se dokonale naučila průběh reálnými zakázkami i jednání se zákazníky.

Pamatujete si na svůj první reálný projekt?

Nějaký čas jsem pracovala v Prostějově, konkrétně ve společnosti Lachman Interier Design. V rámci jedné zakázky jsem pomáhala hlavnímu architektovi navrhovat interiéry CineStar v Praze. Možná se budete divit, ale když jsem dělala třeba nějaký detail na toalety, byla jsem u vytržení. Bylo to pro mě až neskutečné. Moje první a velká zkušenost.

Za svou byť krátkou, ale zato velmi intenzivní kariéru jste si už, předpokládám, našla tu svoji nejoblíbenější polohu interiérového designu.

Interiér tvoří detaily. Musí působit jako celek, jako ucelený koncept. Mám ráda, když disponuje propojujícími prvky. Když vstoupíte do domu, procházíte ním a vidíte určité prvky, které se v něm opakují. To mě fascinuje, když vše působí sladěně. Naskládat si typové prvky do pokojů umí každý.

Přestože váš rodný list ještě voní novotou, máte za sebou celou řadu projektů. Kolik vlastně?

Nevím přesně z hlavy kolik celkem, ale v roce 2019 jsem pracovala pro 125 zákazníků. Někteří zákazníci chtějí navrhout interiérový koncept pro celý dům, jiní chtějí třeba vyřešit pouze koupelnu. 

Z toho lze usuzovat, že nejste nijak “žánrově” vyhraněná.

Narovinu říkám, že jsem interiérová designérka. Zahradám se tolik nevěnuji. Ale když se jedná o propojení terasy, venkovního posezení, letní kuchyně a bazénu, to velmi ráda navrhnu. Nedělám to ale často, protože na to nemám dostatek času. Ale u některých projektů vidím, že je to potřeba. Vlastně když nad tím přemýšlím, mám takových exteriérů hodně.

Vycházíte při svých návrzích zevnitř nebo z vnější strany domu?

Logicky je to zvnějšku. Tvorba exteriérů předurčuje uchopení interiéru. To, co vidí člověk na domě nejdříve, je fasáda. Samozřejmě velmi úzce spolupracuju s architektem, navzájem si korigujeme práci. Nicméně, občas se mi stane, že zákazník nechce projekt od projektanta a architekta, ale přímo ode mně a pak jim to teprve předá. Samozřejmě nejsem projektant a neurčím tloušťku zdí a zateplení. Mou výhodou je ale to, že počítám s tím, s čím architekti nepočítají.

Pochlubte se.

Americká lednice. Má jinou hloubku než klasická vestavěná. Navíc musí být trošku odsazená. Architekt s tím nepočítá a já to pak upravuju. Ve finále ale předám tento půdorys projekční firmě a ta už to dotáhne.

Myslel jsem, že toto je klasický průběh projektu.

Ne, běžně to tak nefunguje. K projektům se dostanu většinou pozdě. Až ve chvíli, kdy zákazník má hotový projekt od projektantů nebo architektů. Pak upravuju a to mi přijde zbytečné. Ušetřilo by se hodně času.

Když už jsme u času - našeho věčného nepřítele - jak dlouhá trvá takový průměrný projekt od prvotního nápadu po realizaci?

Někdy se k zakázce dostanu tehdy, kdy už stojí hrubá stavba. Narozdíl od realizací vývodů vody a elektra, kde to musí šlapat, já na svoji kreativní činnost potřebuji čas, nemám ráda kvapnou práci. Když je vše megarychlé, je hotovo do měsíce. Ale mám zákazníky, kteří na nic netlačili, jelikož začínáme ještě ve fázi projektu. Tak ale vznikají nejlepší interiéry.

Bezpochyby mezi vaše zákazníky patří i mladé páry, narozené po roce 1990. Zaznamenala jste nějaký generační rozdíl v přístupu k designu?

Před pěti lety byli lidé opatrnější na trendy, ale teď mám radost z toho, jak jsou zadavatelé odvážní a nechají dost věcí na mě. Mnozí doslova chtějí navrhnout nějakou pecku. Ale většinou jsou tuzemští zákazníci konzervativní.

Čímto?

Obecně málo cestují. Ale jak jsem říkala, mladí lidé jsou zcestovalí, jezdí po celém světě a vozí si odsud nové nápady, novou kulturu. Starší ročníky jezdí na stále stejná místa - do Rakouska a do Chorvatska. Vlastně se potom ani nedivím, že osmdesát procent lidí nemá rádo baterii Filipa Starcka. Legendární Organic. Je přece skvělá. I konzervativní člověk může mít doma tuto baterii.

Jste schopna všechny vaše nápady zrealizovat?

Samozřejmě velmi často nastává problém až při realizaci. Výrobci na některé vychytávky nejsou připraveni, často po technologické stránce. Já se ale držím svých stálých dodavatelů. Mám například truhláře, kteří pro mě vyrábějí. Jsou to vesměs malé firmy, většina dělá jenom pro mě. Jelikož mezi mé nejoblíbenější materiály patří keramika a dlažba, je mým dvorním dodavatelem například i firma Keraservis.

Proč zrovna keramika a dlažba?

Dnes se dlažba dělá v takové kvalitě, že de facto není možné ji poškodit. Líbí se mi variabilita toho materiálu, nepřeberné množství dekorů i funkční vlastnosti - nejlépe akumuluje teplo, je vhodná pro podlahové vytápění. Stalo se mi několikrát, že se mě lidé ptali, proč jsem do koupelny navrhla dřevěnou podlahu. A ona to byla dlažba.

Oukej. Nicméně předpokládám, že navrhujete to, co je pro daný interiér nejpraktičnější.

Design je kombinace praktičnosti a estetiky. Nemám v úmyslu nahrazovat v interiéru dřevo keramikou. Pokud to zákazník vyžaduje, dřevo tam bude. Já jsem tady od toho, abych vysvětlila plusy a minusy. Nejsem zaměřena jednostranně. Líbí se mi například beton, ale nerada ho dávám do sprchy nebo do koupelny. Nikdo neví, co může udělat za deset let beton v novostavbě. Pokud chce klient přírodní prvky, nahradíme to někde jinde.

Naši čtenáři ani nemusí číst mezi řádky, aby poznali, že nejradši ze všeho navrhujete koupelny. Mýlí se?

Dva roky zpět jsem chtěla navrhovat pouze koupelny. Ale pochopila jsem, že by to bylo trochu monotónní a že potřebuji větší prostor pro realizaci nápadů.

Jak se vlastně prodává něco tak abstraktního, jako je nápad?

Je to jednoduché. Musí se to líbit mně. Můj manžel byl se mnou párkrát na jednání a po schůzce mi řekl: „Zlato, ty to neprodáváš! Oni vidí, jak jsi z toho nadšená.” A to přesně chci. To, co navrhuji, musím prožít a vyzkoušet. Pak teprve dokážu svou energii předat dál.

Ing. Mariana Vančo Ivanyk
(*1990 Lvov, UA)

Narodila se na Ukrajině, kde vystudovala obor Design interiéru na Ukrajinské Akademii Designu, poté Lvovské polytechnice a následně v Česku v roce 2016 dokončila studium na Mendelovu Univerzitu v Brně v oboru Design. Již během studia pracovala v několika ateliérech, kde sbírala zkušenosti. V roce 2017 se osamostatnila a v roce 2018 založila vlastní společnost IVANYK DESIGN.

Tento článek vznikl v rámci příprav magazínu OKO 2020.
Dané číslo i předchozí vydání si můžete prohlédnout online ZDE.